ZAMILOVANÝ AMORS 8.díl
28.10.2022
Amors Newmi
Táhlý plamínek olizuje knot svíčky, a potemnělá komůrka se trošku prosvětluje. Den končí. V rohu u psacího stolu sedí dva Amorsí bumbrlíčci.
Milý deníčku, … Snaží se nerušeně psát do rozevřeného notesu.
„Už přestaň s tím anachronismem!“ náhle je ale ze dveří okřikuje totožně zlatavá kudrnatá hlavička.
„Honey!“ vykřikuje Šťístko, vyskakuje ze židle a hrne se k němu. „Já… Já…!“ Nedokáže ale popadnout dech, natož správná slova.
„Já taky.“ Svorně mu jde naproti kamarád.
Padají si do náruče, až to vypadá, že jejich objetí nikdy neskončí.
„Co? Kde? Jak…?“ nepřestává drmolit Lucky, když se od sebe přeci jenom odlepují.
„Doufám, že to mi řekneš ty. Probudil jsem se před chvílí u sebe. Poslední zřetelné, co mám v paměti, je můj pád na kachle v kadeřnictví.“
„Já vydržel o trochu dýl a pak jsem tam skončil taky.“ Chechtá se Štístko a stále nedokáže uvěřit, že jsou oba v pořádku.
I přes panující nevědomost a nejistotu cítí jakousi úlevu. Příčinou je další Amors v místnosti. Ten pořád sedí u stolu a shovívavě pozoruje jejich shledání.
Perutě láskoandílků dokážou zaznamenávat veškeré dění kolem, bez ohledu na to, zda-li a jak to vnímá jejich nositel. Absorpce takových informací a schopnost věčně uchovat nashromážděná data je obdivuhodná.
Díky ní Honey může zjistit, čeho byl v Rondině salonu účastníkem, ačkoliv většinu z toho strávil v bezvědomí na jeho podlaze.
A očividně se nemůže dočkat. Přikládá bříška prstů na Luckyho hrudník. Pomocí andělských synapsí, spojujících křídla se zbytkem těla, vyvolává holografickou projekci, která věrně přehrává, co se během uplynulé hodiny v kadeřnictví odehrálo.
Okřídlená trojice tak může ve 3D animaci sledovat výpravné představení:
Celým salonem se rychle rozprostírá načervenalý svit. Oči Honeyho a Luckyho náhle přitahuje Dannyho hrudník. Z něho se začíná …
„Jo! Tohle ještě poznávám,“ přerušuje promítání Honey.
„No taaaaak!“ netrpělivě ho napomíná Lucky.
Proto se plně věnuje už zase jenom svým dlaním, aby už konečně všichni viděli, co se vlastně stalo.
Pro každého v premiéře. Ani jeden totiž konec rituálu neprožil ve stavu plného vědomí. Pádný důvod, proč mají oči na vrh hlavy, ústa dokořán, zpomalené dýchání a hypnotizují děj nahrávky.
V níž se z Dannyho hrudníku začíná klubat opeřený končík už tolikrát proklínaného šípu ráže N.A.1m se zásobníkovou pozicí 5275.
V nejlepším rozlišení si vychutnávají i táhlé plesknutí, které najednou zní salonem. Zvukový efekt je důsledkem faktu, že se Honeymu obrací pajšl naruby, když úplně poprvé sleduje, jak se nějaký láskošíp pohybuje opačným směrem.
Přichází proto o možnost řídit vlastní tělo, a dopadá těsně vedle čarodějnicky rozdováděné Selvánie.
Ta se na něho jenom nepřítomně obrací, ale nepřestává mumlat a dál protáčí bulvy.
Ronda se vyděšeně stále dotýká Dannyho spánků. Skutečnost, že se zjevil nefalšovaný nebešťan, ji však nutí pevně zavřít oči.
Lucky u stropu se začíná ošívat a za krátko tryskem klesá směrem k okultistce.
Než by se mu však povedlo jenom se k ní přiblížit, jeho Kamikaze přerušuje mohutná tlaková vlna. Máchnutí přísné ruky Amorovy ho omračuje a posílá k zemi.
Mezitím se téměř celý šíp vysunul Dannymu ze srdce a varovně mu trčí z hrudi.
Chvíli se neděje vůbec nic. Jeho oči jsou vyvrácené a ve tváři má neklamné známky, že také není ve stádiu plně fungujících smyslů a mozkových funkcí. Přesto cosi povídá. Jako by s někým promlouval. Není rozumět. Rty se hýbou jenom náznakově. Spíš to vypadá, že…
Bez jakéhokoliv varování rychle chytá vyčnívající šíp, prudce si ho vytahuje z těla a nezdráhavě s výsostnou progresí vráží do srdce za ním paralyzovaně stojící Rondy.
Bezprostředně nato celý interiér zalévá oslepující záře. V ní se konečně všem zjevuje celá obrovská noblesní postava charismatického Amora, který pochvalně a obdivně shlíží na aktéry obřadu.
Několik málo téměř neznatelných momentů se vznáší nad jejich vzhůru stočenými hlavami. Nádech věčnosti je všude. Zpomalený film by se dal v porovnání s nastoleným vnímáním nazvat expresním rychlovlakem.
Na konci onoho titěrného časového úseku bůh vytahuje překrásně zdobený majestátní luk a bez váhání posílá do nehybného Dannyho střelu jinou.
Druhý mysteriózní záblesk přináší neproniknutelnou sametovou mlhovinou.
Jenom ztěžka, neochotně a pozvolna se rozpouští, protrhává a odhaluje kadeřnickou místnost, prázdné střihačské křeslo, nad ním stojící Rondu a vedle nepřehlédnutelně spokojenou Selvánii.
Elegantně zmatená kadeřnice se jí okamžitě nechápavě ptá, zda-li je objednaná, a pokud ano, že se musí omluvit, ale dnes už jí neobslouží, protože má uzavřenou kasu. A pak taky, že se právě chystá k odchodu na domluvené rande s přítelem Tobiasem.
„Aaaach!“ bezvládně ze sebe vydává Honey. „To… To by… To byla…?“ Ani se neodvažuje otázku dokončit.
„Jo!“ s nadhledem a superširokým úsměvem mu posílá třetí Amors. „To byla N.A.sedmička.“
„Danny?!“ vykřikuje Honey a vytřeštěně zkoumavě se otáčí na něj, na nováčka sedícího u stolu.
Ten jenom mlčky přikyvuje.
„Tak to je teda věc!“ Spouští překvapenec dlaně ze Šťístkova hrudníku. „Tak to je teda věc! Tak to je teda věc! …,“ ani během odchodu z komůrky nepřestává nechápavě opakovat.
„Ale stejně!“ Objevuje se po chvilce znova jeho obličej ve dveřích. „Už vážně přestaň s těmi dávno přežitými tradicemi!“ Snaží se tvářit přísně kantorsky. „Svíčky, Heliův inkoust, brk, kalamář a papírový diář?!“ Do toho sebou odmítavě vrtí. „Minulost! Artefakty těžké minulosti, kterých se tu jiní už ani nedotknou.“ Celé vystoupení zakončuje hvězdným zazubením.
„A proč? Jsou hezké, romantické a nám se líbí,“ stejně tvrdošíjně a podobně řehnivě mu vzdoruje Lucky. „Myslím, že brzy budeme dva. Viď? Že…?“ S tázavým pohledem na vedle sedícího nově zrozeného láskoandílka. „Kruciš!“ skáče si po chvilce do vlastních myšlenek. „Přezdívku ti musíme vymyslet.“
„Newmi!“ huláká nezadržitelně Honey ze dveří.
Oba písaříčci po něm od stolu házejí dotěrné pohledy.
„S tímhle dárečkem se určitě můžeme těšit na spousty nových nevšedních milénií. Nemyslíte?“ vysvětluje jim až přehnaně ochotně, stále opřený o futro.
„Newmi?“ uznale opakuje Lucky. „Jasně! Newmi! Přece ti nebudu říkat Tisícjedničko. No ne, lásko?!“
„To bych opravdu nerad.“
„Stejně je to div.“ Okouzleně na něho dál zírá Lucky.
„Co jako?“
„Že jsme k tomu Amora přiměli. Po miliony let odmítal dovolit, aby jeho Amorsí armáda měla nad tisíc členů. Víš?“
„Teď už jo.“ Procítěně se dál kření Newmi.
Lucky přesto zasněně pokračuje, jako by ho nevnímal:
„Tvoje vůle a ochota nesobecky bojovat za opravdovou lásku. Určitě! Jedině to musí být, co zlomilo jeho zatvrzelost.“
„Hele, hrdličky!“ drze se ode dveří znovu připomíná Honey. „Jenom mi prozraďte ještě jednu věc!“ Tázavě a nedůvěřivě, jako by měl podezření na nějakou další Luckyho kulišárnu, se zaměřuje přímo na Newmiho. „Tys Selvánii během seance slyšel a rozuměl jí?“
S naléhavostí ve výrazu se na něho teď ale obrací i Šťístko. „To bych taky rád slyšel!“
„Neslyšel. Proč?“ Tápe Newmi.
„Jak jsi teda zjistil, co máš s tím šípem udělat?!“ rozčilenými hlásky se do něho téměř souběžně obouvají kolegáčkové.
„Mluvil se mnou.“
„Amor?!“ vyštěkává Honey. „Máš megatotální prvenství!“
„Ne Amor! Ten šíp.“ opravuje ho Newmi.
„Co?!“ pro změnu se hlasitě vměšuje Lucky.
Zaskočenější Honey se nezmáhá ani na hlásku. Newmi proto nerušeně pokračuje:
„Nedá se říct, že mluvil, ale vnímal jsem ho. Sdílel se mnou vše, co asi v tu chvíli měl. Najednou jsem detailně věděl…“
Šťístko natahuje moldánky. „Takž…? Takž…?“ Ale knedlík v krku mu brání mluvit dál.
„Takže jsem to udělal i s vědomím, že když si ho ze srdce člověk vytáhne, zbaví se možnosti jakéhokoliv dalšího lidského milování,“ dokončuje za něj Newmi.
„Kruté,“ hodnotí uznale z chodbičky Honey.
„Určitě!“ rezolutně souhlasí vypravěč. „Řekl bych, že i víc než další možné riziko.“
„Že to vytahovaní šípu zabolí,“ ubrečeně dodává Lucky, jako kdyby všechno věděl.
„To neeee!“ Řehtá se Amorsí nováček. „Bolest neriskuješ, ale zaručeně prožíváš. Velikánskou!“
„A to je k smíchu?!“ zaraženě se Honey i tváří.
Newmi nestíhá ani reagovat a už ho dalším nedočkavým dotazem atakuje stále trochu vzlykající Lucky:
„Tak jaké další riziko?!“
„Šíp ti zcela jasně po celou dobu signalizuje, že není ochotný vzdát se. Navzdory všem možným i nemožným pochybnostem pořád svoje upíchnutí považuje za jediné správné a cílové. Proto současně i varuje, že jeho násilné přemístění může být posledním, co uděláš,“ zasvěcuje s lehkou tajuplností Newmi a pak si vychutnává nastalé hrobové ticho.
Na kahánku má v tuhle chvíli i Honey. Rád by promluvil, ale nejde mu to.
Lucky nestíhá špičkami perutí utírat slzavé potoky, natož aby něco říkal.
„Nechat Tobiho v zamilovanosti do někoho, ke komu prostě nepatří, by bylo mnohonásobně krutější, nespravedlivější a bezohlednější,“ rozbíjí proto pohřební náladu Newmi. „Mohl jsem N.A.jedničku zasunout zpátky, a nevzdat se tak jeho lásky. Bezbřehým způsobem by mě zbožňoval až do smrti. Ale…!“ Laškovně pomrkává po obou posluchačích. „Vždyť mě už znáte.“
„Já mys… Jsem myslel, že to Amor. Že jako za odměnu z tebe udě… Udělal Amorse.“ Dofňukává Šťístko. „A ne, žes dobrovolně spáchal…“ Znovu upadá v usedavý brekot.
„Amor? Vlastně jo! Ale až po,“ vesele kvituje Newmi. „Řekl to v uvítacím rozhovoru a taky se mi svěřil, že nepochyb…“
„Takže jsi mluvil přímo s…?!“ přerušuje Honey, který se náhle probírá z plakacího deliria.
„Jo! Vy neee?“ Newmiho udivení nezná mezí.
„Až po dlouhých letech služby. Hned napoprvé žádný z Amorsů,“ vysvětluje mu Honey.
„Tím pádem asi nevíte ani to, že…?“ Novic klopí oči do stolu, jako by tam zapracovával, co málem uniklo, přestože by nemělo. „Teda! Vlastně nic. Já už blábolím z hladu,“ nápadně svoje verbální uklouznutí zametá pod koberec, i když v Luckyho pokojíčku žádný není. Zvedající se pohled pak bleskově obrací na ty dva vyjevence s otázkou:
„Co se tady dá sezobnout?“
Hned nato vstává, natěsno míjí zkoprnělého Honeyho ve dveřích a mizí kdesi v útrobách labyrintu chodeb Amorsí kolonie.
„Počkej! To nám musíš…!“ Pouštějí se na ním oba úprkem, jen co jsou schopni se vzpamatovat ze strašákového kopance, který jim s potěšením od Amora doručil.
konec
