ZAMILOVANÝ AMORS 7.díl
21.10.2022
Tajnůstky Amorsů
Ronda si je pod tíhou neodbytnosti dominantního nebeského vnuknutí neotřesitelně jistá, že Tobi Soryxis je pro ni jedinou životní láskou, že patří jenom a pouze k ní, a proto musí vyslyšet nutkavou touhu o jeho náklonnost usilovat. Nedokáže si vysvětlit proč, ale je o tom skálopevně přesvědčená i připravená o Tobiase zabojovat.
Díky seanci u madam Dischuar má dojem, že už ví, jak na to.
Od holčičích let věří na kouzla, zázraky a zejména v celoživotní lásku na první pohled. Z toho důvodu ani na vteřinu neváhala, když jí Sandra k Selvánii posílala.
Souhlas dává i načrtnuté strategii, protože chápe základní osnovu mentálního zákroku, který spiritistka hodlá vykonat. Jeho detaily Ronda nemá k dispozici, jsou pro ni prý nadbytečné, což považuje za lehce osvobozující zjištění.
A tak se hned druhý den s veškerou vervou pouští do příprav, aby spolu mohly co nejdřív zrealizovat navržený odvážný plán. Sice neztrácí pocit, že jí Selvánia uložila málo úkolů, že by mohla vykonat víc, sehnat a zařídit větší množství potřebného.
Podle vědmy ale průměrná člověčina nemá ve svém dovednostním arzenálu příliš velký a hlavně dostatečný výběr, aby sama obstála nebo dokonce vyhrála v astrální říši.
O to větší snahu a zápal účesářka do celého procesu vnáší.
Obdivuhodné, přesto zbytek ingrediencí středověké receptury musí obstarat Selvánia. Demonstrativně latinsky popsaný svitek z vydělané ovčí kůže i jakoby nevědomky nastrkuje Rondě k nahlédnutí, aby záludnost celé operace byla nad slunce jasnější.
Madam Dischuar již dávno ztratila jakoukoliv naivitu. Je dlouholetou praxí poučena, že nemůže být jen tak samosebou, aby se jí starobylý, snad nikdy nepoužitý recept, připletl pod ruce zrovna v těchto hodinách.
Neřeší, nepátrá, neslídí, nezkoumá a hlavně se nediví. Smířena s neuchopitelností některých zákonitostí opětovně bez protestů přistupuje na démoní intersférický úzus o nevědomosti smrtelných.
Na něj se ostatně odkazuje také Amorovo nařízení. Lidem se ukazovat je každopádně kontraproduktivní. Amorsové proto mají v rámci i této kauzy přísně zakázáno odhalit jejich aktivity, které mnohdy sahají za všechny jim doposud známé hranice.
Například při obstarávání šupiny lufmoreina.
Ale pozor! Řeč není o nějakém běžném plemenu, které lze pozorovat na zahradě za barákem. Samozřejmě za předpokladu, že nejste úplný tupec, a tudíž umíte navýšit mozkovou kapacitu, pochopitelně s pomocí Tonstentonova klasického cvičebního programu, což je školácká prkotina pro 89% živočichů v Mléčné dráze.
Ne, ne! Mluvíme o téměř vyhynulém provedení tohohle úžasného tvora – Ostrohřbetec, druh skalní, z rodu bezpernatých a navíc čeledi sudodrápovitých.
Dále netřeba specifikovat, již z uvedeného vyplývá, že jde o absolutní unikát. Poslední živoucí zvíře v přímé dědičné linii drauospgoreinů. Ti jsou dnes již zcela neznámí. Není doložen jediný živý exemplář. Prehistorický monstrózní titán se hojně vyskytoval v několika galaxiích za éry masivní kolonizace našeho vesmíru, kdy plnili funkci ochránců Dragoixů. Extrémně statečná, odvážná a houževnatá stvoření, která byla nadopována elementárním droickým sekretem. Ten se, jak známo, tvoří výhradně v berylliových šupinách velkodrakých, jimiž bylo tělo drauospgoreinů pokryto celé, a díky tomu mohli všemi tkáněmi přijímat gama záření, na němž byli existenčně závislí.
A právě tyhle dračí součástky je spojují s naším lufmoreinem. Jejich moderní verze v jednořadém proužku v oblasti kořenu ocasu je oním pravěkým dědictvím.
K výrobě vytoužené rituální tinktury je zapotřebí jedné z nich.
Zádrhelem však zůstává, že tahle potvůrka je schopná až tisícileté hibernace. No, a za těchhle podmínek ji najděte?!
Šťístkovi se nakonec daří stopu jednoho vypátrat, a to díky zmínkám o přežívající civilizaci Himalájských bovunatů, kteří mu vzápětí výskyt ostrohřbetce v jejich království potvrzují.
Úspěch dosavadního snažení Lucky skoro maže, když v úvodní žádosti oslovuje bovunatího panovníka, „jakožto jednoho z nejmocnějších monarchů elfího impéria.“
Přitom i ta nejpitomější skvrnutka minutová ví, že bovunati a elfové nemají společného ani bž.
Slíbený soudek Amorsího nektaru je dostatečně výmluvným i omluvným prostředkem, za pomoci něhož Šťístko ve finále získává vytouženou šupinu, aniž by s jejím původním majitelem musel zápasit na život a na smrt.
Což ho s několika hodinovým předstihem děsilo, dokud se bovunatí viziolétea neusnesla, že mu kousek opancéřování lufmoreina opatří bez boje.
O trošičku lépe je na tom Honey při shánění jedné z dalších nezbytných surovin.
Mořská řasa mílovnice krabí se pyšní jurským původem a dnes roste výhradně na stropech hlubinných jeskyní, které jsou co nejblíže oceánskému dnu. Od templářských dob se mnohé změnilo, a jenom nejnedostupnější zákoutí poskytují dostatečně neporušené ekosystémy a čisté prostředí, v němž mohou prapůvodní organismy jakžtakž vegetit.
Copak, zatajit dech třeba i na několik hodin je hračka. Seskoky z nebeské brány zaručují dostatečný výcvik. Ale přetahovanou s tlakem vody buclaté Amorsí tělíčko znovu a znovu prohrává …
Honey se nevzdává s takovou urputností, až vypouští pořádnou nálož vzduchu ze společensky nekomentovatelného otvoru. Skupinka výhružně ovoněných bublin, alespoň tak je vnímá kolem proplouvající žralok, se hrne synchronizovaně k hladině …
A ejhle…! Honey zjišťuje, že právě ty mu nejvíc bránily v hlubším ponoření.
Mokří, zaprášení, zablácení, poškrábaní, ale především umordovaní až do morku kostí ukládají poslední úlovky do jednoho ze starých kožených kufrů, které má Selvánia už strašně dlouho uložené ve starém skladišti.
A taky přesně tam je průzračnou shodou okolností ještě to samé odpoledne okultistka nachází. Krátce nato, když si intuitivně uvědomuje a vzpomíná, že tam hodně hodně hodně vzadu v zapomenutém odkladišti pod veletlustou vrstvou prachu a za velmi silnou sítí pavučin by mohlo být, co právě potřebuje.
„Ta mrška lidská paměť dokáže pěkně potrápit,“ klábosí si sama pro sebe, když kufry prohledává, a snaží se o co nejpřesvědčivější tón, aby nekazila hru.
Oba Amorsové spokojeně odpočívají na jednom ze stropních trámů, ukonejšeni pohledem, že se jejich kmitání, poletování a dokonce i nasazování kejháku vyplácí, když na oko rozhozená madam Dischuar odnáší jimi nashromážděné propriety k okamžitému alchymistickému zpracování.
Oni dva se ve vleku posledních sil přesouvají blíž k místu budoucího kouzlení, aby nepromeškali ani ždibec z připravované estrády.
* * *
Druhý den je vše připraveno, uvaříno, naaranžováno i políčeno, a důmyslně napsaný scénář se může začít odvíjet.
Danny přijímá Rondin telefonát i nabídku náhradního termínu stříhání, k němuž nedošlo díky setkávací etudě s Tobiasem. Je okouzlený i doplňkovým nápadem, že za nimi do kadeřnictví přijde po práci i Tobi a pak si všichni zajdou na kafe, protože by je ráda oba poznala blíž. Jsou prý velice sympatický pár a pro ni je potěšením mít takové lidi za přátele.
Zamilovaní kluci jsou nadšení a spokojeně se od společné snídaně rozcházejí do svých zaměstnání s tím, že se potkají navečer ve zkrášlovárně u Rondy.
„Nedokážu ani popsat, jak jsem napnutý.“ Nervózně poskakuje Honey kolem Luckyho, hned co jsou schopni procitnout a vyklubat se z provizorních křídlových spacáků.
Oba je protahují, rovnají a připravují k letu.
„Já taky,“ rozespale ho uklidňuje Šťístko. „Jenom nechápu, proč už včera Selvánia neprozradila úplně všechno.“ Teatrálně se tázavě šklebí na Honeyho. „A hlavně, jestli vůbec tuší, co má dělat. S tím mandlový mýdlem to fakt netrefila.“
„Buď v klidu a věř!“ Nepřestává za ním pohopsávat kamarád. „Moc dobře víš, že tyhle systémové nápovědy obstarává zásadně a výhradně Amor.“
„No, právě!“ Nedůvěřivě se na něj otáčí Lucky. „Co když…?!“
„A co by z toho měl?! Dischuarka je dlouhodobě jeho spojka, takže…?“ Honey zůstává na okamžíček zvídavě civět a pak neochvějně finišuje:
„Klíííd! Obavy nejsou na místě.“
Lucky se i přes veškerá jeho ujišťování tváří nejistě.
„Předpokládám, že Ronda byla už dřív zasažena N.A.dvojkou,“ proto Honey dál důrazně, asi hlavně sám sebe, přesvědčuje, že situace je v normálu, „neosudovým láskošípem!“ A s každou další větou přitvrzuje. „Proto se nyní tak o Tobiho snaží. Což nám pomáhá. Vždyť co bychom jina…?“
„Viď?“ tajuplně mu přizvukuje Šťístko. „Když my bez šípů nemůžeme nikomu nic…
Druhý láskoandílek ale s pohledem do jeho neposedných duhovek útočí:
„Ty něco víš!“
„Já?!“ Ucukává očima Lucky. „Co bych mohl?“
„Nekecej! Znám tě už dost dlouho, abych poznal, že…“
„Ale budeš mlčet!“ skáče mu do řeči Lucky, aby dál a ještě mohutněji nedocházelo k víření emoční vrstvy zemské atmosféry, což by mohlo přitáhnout nežádoucí pátrače.
„Já tušil!“ heroicky ševelí Honey. „Tak ven s tím!“
„Nyní jsem schopný i bez šípů Rondě. Ale nikomu jinému. Víc mi Peky nemohl…“
„Tys ho našel?!“ vyštěkává Honey, ale okamžitě se tlumí, krčí a podezíravě rozhlíží.
„Teďka nepodstatné. Jsem mu nedozírně vděčný. Nemusím ti přeci říkat, že vnuknutí nepatří ke standardní výbavě řadového Amorse. Proto všecičko musí vypadat…“
„Stačí!“ Honey mu přikládá ukazovák na rty. „Víc už nechci vědět. To nebudou jenom holoubci. Kdepak! Něco mnohem… Mnohem horšího.“ Zkroušeně roztahuje letky a pomalu se vznáší do oblohy. „Nezbývá než prosit…,“ posílá ještě ztrácejícím se hlasem dolu k Luckymu.
„Myslíš?!“ Kroutí hlavou neuspokojeně Šťístko. Naposledy čechrá bělostné peří a ladným výskokem se vydává mezi nadýchané obláčky, které se mu loudají nad hlavou.
Švihácké rozloučení s korunou obrovského kaštanu, kde si večer ustlali. Není to sice jako hnízdečko z Pegasových žíní, ale při nasazení do akce se musí pěšák v terénu uskromnit. A tihle dva teď nemají v hlavách nic jiného, než být ke hlídané kadeřnici neustále co nejblíž. Ani jeden nechce riskovat, že se chystaná procedura vymkne nebeskému dohledu.
Její detaily se postupně úspěšně srovnávají v dokonalou mozaiku, která se stává úplnou v 18:00:
Ronda už netrpělivě čeká na Dannyho.
Oba Amorsové vše sledují od stropu, levitující tam v obvyklém režimu neviditelnosti, připraveni k okamžitému zásahu. Moc dobře vědí o Selvánii ukryté za oponkou, v zadní neveřejné části salonu, a pevně doufají, že v obrovské matrici poznatků, které jí Amor za několik dlouhých let podprahově poskytnul, se najde alespoň jedna účinná nápověda.
Danny vchází dovnitř. Vlas-umělkyně ho vítá, usazuje na střihačské křeslo, zástěru mu uvazuje za krkem a ujímá se úpravy hustých černých vlasů.
Přátelsky si povídají. Chvílemi smíchem nemohou. Před zrcadlem panuje uvolněná nálada …
A po několika minutách to vypadá, že až moc. Zdravotník začíná zívat. Omlouvá se, že neví proč, ale cítí se unaveně.
Amorsové bystří. Něco se děje, asi to začíná fungovat. Honey cílí pozornost na schovanou Selvánii. Ta cosi mumlá do závěsu, který ji odděluje od salonního prostoru napěchovaného výzdobou z mandlových mýdel.
„Myslím, že by ani žádné zaklínadlo používat nemusela. Ten mandlový odér by skolil i vola,“ potichu se chechtá Honey.
„Neruš!“ okřikuje ho soustředěný Lucky.
Danny se dostává do transu.
Agorafebrilní trojúhelník je rafinovaně zaintegrovaný do dlažby a jeho vibrace zjevně dosahují až k chlapcově hlavě. Bavlněné krytí napuštěné iniciačním proklínadlem rovněž spolehlivě působí.
Ronda mu pokládá rozevřené dlaně na spánky a pozvolna do nich nenápadně vtírá omamnou quosimacykli tinkturu.
Selvánia opouští úkryt a zesiluje v zaříkávání.
Amorsové nevěřícně pozorují veškeré hemžení. Pilně natahují zrak i sluch. Netuší, co bude následovat.
Celou místností se přívalově roztahuje načervenalý svit. Oči obou láskoandílků přitahuje Dannyho hrudník. Začíná se…
„Plesk!“ rozléhá se kadeřnictvím, jak Honey dopadá na podlahu, hned vedle urputně se snažící Selvánia.
Ta se na něho jenom nepřítomně obrací, ale nepřestává brebentit a dál protáčí bulvy.
Ronda se vyděšeně stále dotýká Dannyho spánků, ale fakt, že se zjevil skutečný nebeštan, ji nutí pevně zavřít oči.
Honey bezvládně leží uprostřed salonu a Lucky se bezradně vznáší u zářivek.
Červené světlo nabírá na ostrosti. Zaříkávačka přidává na hlasitosti. Srdce všech přítomných tlučou na plné obrátky.
Vědma jediná je obeznámena s dalším krokem obřadu. Ví, že nemůže polevit. Že se nesmí nechat rozptylovat, i kdyby se kolem ní hroutil celý svět. Bývá to většinou jenom nadpřirozená show, která má neškolené smrtelníky odradit od pokusů vstupovat do ezoterických sfér. Zkušená madam Dischuar proto neopouští roli a nepolevuje v nasazení všech dosažitelných fyzických i duševních dovedností.
Štístko ale s každou další sekundou přichází o poslední zbytky těch svých.
Ztrácí kontrolu nad vlastním uvažováním, a začíná v duchu panikařit:
„Co když je to všechno blbost?! Co když neexistuje nic, nikdo a žádný způsob, jak chybný výstřel napravit, a tohle všechno je jenom hokus pokus, který nedopadne dobře pro nevinné dušičky násilně zatažené do prapodivné šaškárny?!“ Zmítá se mu vyčítavě mozek v hlavičce, a tím v ní roste i odhodlání celou operaci ukončit.
Nedokázal by si už nikdy odpustit, kdyby Dannyho ještě víc poškodil nebo mu dokonce ublížil něčím dalším.
„Tohle už stačí. Dost!“ křičí si do myšlenek s pohledem na miláčka, kroutícího se v bolestech na kadeřnickém křesle.
Jeho křidélka se instinktivně rozevírají a baculaté tělíčko vyráží směrem k Selvánii.
Rozhodnutí, že ji srazí k zemi, a přeruší tenhle nebezpečný experiment, je už nezvratné.
Salónem se řítí mohutná tlaková vlna.
Na kachlích, vedle Honeyho, ale nekončí zaklínačka. Sám Lucky si tam lehá, sražen přísnou paží.
pokračování:
