ZAMILOVANÝ AMORS 6.díl
14.10.2022
Amorsova záchranná mise
Amor, bůh lásky neprozradil svým pěšákům Amorsům, Luckymu a Honeymu, v čem přesně spočívá podstata zadaného úkolu, v jehož rámci se musejí pokusit o nápravu Luckyho ojedinělé nešikovnosti, která se mu povedla v případu Ronda Malikovska a Tobias Soryxis.
Zvýraznil však, jak moc velkou oběť je potřeba přinést ke zvratu běhu věcí, které se oním nešťastným výstřelem daly sice do pohybu, ale nesprávným směrem.
Oba poslové lásky tedy tuší vysokou náročnost jejich mise i velké riziko neúspěchu.
Přesto se odvážně vrhají ze svých startovacích bodů hlavní brány, v odletovém manévru opouštějí jistoty Nebeských Planin a střemhlav plachtí vstříc veškerému nebezpečí i dobrodružství, které je tam dole na Zemi nyní čeká.
Lucky tajně posílen Theopekovou fintou očekává, že i ta mu dopomůže k očistě jména, znovuzískání Amorovy důvěry, ale především k záchraně nevinných zamilovaných srdcí, kterým vždy bezmezně sloužil.
V lidské dimenzi mezitím uplynul týden. Vztah Tobiase a Dannyho se upevňuje a zintenzivňuje natolik, že nedokážou ani nechtějí jedinou minutu prožít bez druhého.
Danny se přívalem štěstí skoro zalyká.
Po záplavě marných pokusů, desítkách zbytečných schůzek, stovkách odmítnutých návrhů na sex … A najednou zčistajasna úplnou náhodou na ulici potkává osudovou lásku, která ho ze svého života odmítá pustit, byť třeba jen do práce.
Postel se mu postupně plní darovanými plyšáky, pouťovými růžemi a prázdnými krabičkami od srdíčkových bonboniér, které s Tobim vymlsali hned po tom, co si je navzájem koupili.
Lucky dosedá nedaleko, na poslední horní větev protějšího stromu, a pootevřeným oknem sleduje jejich láskou prošpikované laškování.
Je bez sebe nadšením. Přesně tohle Dannymu celá léta přál. Takhle ho chtěl vídat. V náručí milujícího a milovaného, který ho umí rozesmát, ale i rozplakat, rozněžnit, rozesnít a obšťastnit klidně i modrým z nebe, kdyby po něm zatoužil.
Což je také Dannymu dopřáváno plnými poháry, až je opilý extází. O to víc se na sebe Štístko zlobí. Jeho oblíbenec zasluhuje víc než jen pouhou vztahovou chybu. A přestože by ho v ní rád zanechal, nemůže. Nesmí. Je zavázán svůj přehmat napravit, i když to Dannymu zlomí srdce. Zase. Už po několikáté.
Luckyho předchozí radost se tak mění ve smutek, až do něho Honey musí šťouchnout loktem. „Co teď?“
„Bezodkladně najít Rondu!“
„Ta už s tím snad nemá nic společného, ne?!“
„Víc, než si myslíš.“ Mrká na něho s další odpovědí Šťístko, okamžitě rozevírá křídla a mizí kdesi nad městem.
„Mně se tady nic neřekne!“ Rozezleně ho následuje Honey.
Je pozdní večer, a málokterý obyvatel metropole se nechystá do hajan. Patří mezi ně i kadeřnice Ronda.
Jako vždycky sama leží v posteli, převaluje se a nemůže usnout. Mnohokrát vyzkoušené počítání oveček ani nespouští. Že naklepávání polštáře nezabírá, už také ví. Prášky na spaní rezolutně odmítá, proto vsází na metodu, která občas funguje.
A tak sklenice čerstvého mléka stojí na nočním stolku a ona se pro ni opět natahuje.
Pár nových doušků a vypadá to, že ji už přemáhá únava. Začíná totiž snít. Andělská křidélka se jí míhají nad hlavou. Neklamné znamení, že upadá do spánku a opouští reálný svět. I hladinka mléka jako by se jí před očima barvila do modra.
Poslední usrknutí, pokládá pití zpátky, přitahuje si peřinu pod bradu a chumlá se do ní, jak je zvyklá. „Fajn! Dneska andělé. Do-brouuu!“ povídá si šeptem v táhlém zívnutí a zavírá oči…
+++
Ráno se probouzí s pocitem, že spala déle, lépe a tvrději než kdy jindy. Což by ani tak moc nevadilo. Víc jí znervózňuje hlavou se prohánějící nekonečná myšlenka. Jako by se jí v mozkovně zaseknul kousíček odeznívajícího snu, který se nehodlá odebrat do historie jako zbytek uplynulé noci.
Na tu zatracenou snovou sekvenci musí aktivně myslet během snídaně, cesty do práce, a co je nejhorší, i během celé směny. Až na jednu paní omylem vytahuje holící strojek, kterým by ji vzala kompletně na tři milimetry, jak si to objednal kluk, co prozatím sedí v čekárně.
Jindy profesionální perfekcionistka nic podobného ještě neochutnala. Děsí jí to. Podléhá panice, a proto si po zavíračce jde poklásobit s kamarádkou Sandrou do nedaleké kavárny, kam dost často zaplouvají, aby uvolnily pracovní vypětí a daly odpočinout utahaným rozbolavělým nohám.
„Gay?!“ vříská Sandra udiveně.
Ona byla dohazovačkou, která nasměrovala Tobiho před kadeřnictví, když z něho Ronda nedávno odcházela dřív k zubaři. Předtím se totiž Sandře svěřila, že číšník z protějšího lokálu je k sežrání, a kdyby jí někdy pozval na rande, na místě by si ho vzala za manžela. Občas u něj v pizzerii totiž obědvá, a tak ví, že je sympatický, pozorný, hodný a projevuje se hodně empaticky. Což jí na chlapech vždy imponuje.
Dobrá přítelkyně Sandra proto neváhala a při první příležitosti Tobiase popostrčila Rondě do cesty. Pohotově využila situace, když se jí na jedné párty v jeho podniku, kde patřila mezi pozvané hosty, opatrně a stydlivě zeptal, jestli by mu dala na Rondu číslo, protože si všimnul, že nejsou jenom kolegyně.
Sandra ale chtěla, aby jejich setkání vypadalo víc přirozeně, skoro jako osudová náhoda. Obě jsou snílkovsky ulítlé, a tak nepochybují o dosažitelnosti celoživotní lásky nebo podobných záhadných jevů. Románové seznámení na ulici bylo přesně tou epickou úchvatností, co tehdy chtěla parťačce dopřát.
Ani v mrákotách by ji nenapadlo, že za Tobiasovou prosbou o číslo třeba taky mohlo být pouhopouhé vyšlapávání cestičky k originálnímu a kvalitnímu účesu z Rondiny dílny.
Spousta důvodů, proč teď u podvečerního koktejlu nechce pobrat, že nabíječ z pizzérky skóruje za duhový tým.
„Vrhnul se na Dannyho jako hladovej vlčák,“ v dobrém se jí do toho pochechtává Ronda.
„Tak na to bych ho netipovala.“ Nepřestává kroutit hlavou.
„A Dannyho jo?! Ten přeci taky není úplně jasnej.“
„Máš recht! A chudák holka, aby se šla pást,“ rozchechtaně přidává Sandra a obě se řehtají na celé kolo, až se po nich ostatní otáčejí …
Ronda jejich rozjaření náhle tlumí a zastavuje vážnějším tématem, kvůli němuž jí to dnes na pokec táhlo víc než kdy jindy.
„Tak to je jasný!“ Rezolutně bouchá Sandra dlaní do stolku mezi nimi, když kamarádka končí s popisem svých starostí s neutuchajícím snovým opakovákem. „Pošlu tě za Selvánií. Ta je na tyhle věci machr.“ A na ubrousek opisuje z vizitkáře telefonní číslo. Pak ho nastrkuje před Rondu. „Zavolej jí, domluv si seanci a uvidíš, že ti pomůže!“ Po čemž spokojeně zaplouvá do kavárenského křesílka s výrazem generála, který právě vyřešil a vyhrál největší bitvu vesmíru.
Selvánia Dischuar je vyhlášená vědma, okultistka a spolehlivé médium, které svými schopnostmi překvapuje nejednoho bezvěrce, opakovaně se snažícího usvědčit ji z podvodu a laciného cirkusáctví.
Přestože musí přicestovat přes hranice, Rondu přijímá téměř okamžitě, když jí do telefonu svěřila svoje akutní trápení.
Za účelem setkání se svojí novou klientkou, kterou podle jejího názoru sužuje velice brutální astrální útok, dokonce nechává zbudovat provizorní ordinárium, aby v něm provedla zahajovací hypnotický výslech. U drakonických vnuknutí je zaručeně nejefektivnější ho aplikovat přímo v teritoriu, kde došlo ke střetu s nadpřirozenem.
„Miláčku,“ hlubokým pronikavým hlasem oslovuje pacientku, kterou pozvolna přivádí zpět do bdělého stavu.
Ronda zůstává ležet na rituální lenošce se zavřenýma očima, Selvánia spirituálně lehce posouvá bříška prstů po jejím čele a dál tlumeně promlouvá:
„To, co mi tady popisuješ, je zcela jasné skutečné andělské vnuknutí.“ Pak na pár okamžiků dramaticky utichá.
Nesmlouvavě udržuje mentální napojení a po několika málo sekundách vážně pronáší:
„Velmi vzácné a cenné vnuknutí! Odezní výhradně až po svém naplnění a tys vyvolena ho zrealizovat.“
„Jak?!“ vyděšeně ji přerušuje Ronda.
„Prostě vykonáš do puntíku, k čemu tě nabádá,“ chlácholivě pokračuje Selvánia.
„Ale já netuš…“
„Neboj! Neboj! Já ti poradím,“ s klidem pronáší spiritistka a něžně dlaněmi naznačuje, aby se dívka na lehátku posadila.
Ronda se tak dozvídá, že majestátní síly, kterým čelí, je schopna zhmotnit pouze velmi mocná nebeská bytost. Obdařená mimořádným nadáním, jímž ostatní jejího řádu nevládnou.
„Šéf má prsty všude,“ poťouchle poznamenává Honey.
Šťístko po něm jenom nedůtklivě a beze slov hází jedno omrknutí a pak vrací soustředění zpátky dolů, kde Selvánia vykládá další svoje poznatky:
„Proto je obzvláště vytrvalé a nedá se odehnat jen tak nějakým šamanským zaříkáváním.“ Trochu pobaveně končí okultistka.
Překvapenou kadeřnici dodatečně seznamujete se zjištěním, že její stav je důsledkem průniku Amorova šípu.
„Skoro se trefila. Je dobrá!“ pochvaluje si nahlas Lucky, který celé sezení doteď jenom mlčky napnutě sledoval.
Selvánia pokračuje:
„Tihle mají rádi vůni mandlí. Budeme muset pořídit hodně mandlového mýdla.“
„Hmmmm, tak jsem ji přechválil,“ přidává Šťístko zklamaně a stejně tak se i šklebí.
Honey si přisazuje:
„No, hlavně, aby věděla, jak ven z našeho prů…“
„Pssst! Neruš!“ včas ho umlčuje Amorsí parťák, dál natahující uši směrem k madam Dischuar.
Stále udivená Ronda je zasvěcována do složitého rituálu, o jehož úspěšném dokončení Selvánia doposavad neslyšela. „Ale nic není ztraceno, zlatíčko! Ke všemu jednou muselo dojít poprvé,“ usměvavě se vědma snaží dodat trochu odvahy, možná především sama sobě.
Ronda pod tíhou neodbytnosti dominantního vnuknutí ani nevidí jiné východisko. Celou osobností se těší na Tobiasovu lásku. Ví, že mladý pan Soryxis patří jenom a pouze k ní. Sice nedokáže vysvětlit proč, ale je skálopevně přesvědčená a neméně i připravená o jeho city zabojovat.
pokračování:
