VÍM, ŽE VÍŠ
23.05.2024
Víš, říkal jsem si –
hezky voní Tvoje vlasy,
a přitom uniklo mi,
jak změnily je časy.
Víš, říkal jsem si –
já nikdy nebyl dobrodruh,
a přitom s Tebou prošel stíny,
kde nestačil by jiným vzduch.
Víš, říkal jsem si –
žijeme si ještě pořád spolu,
a přitom s námi osud chřestí
do všech stran, nahoru i dolu.
Víš…
Vím.
Ano, měl bych vědět, že Ty víš.
Tak to si, lásko, dobře piš!
Znám všechna tahle víš,
vždyť neustále baví.
A to, co občas utajíš,
Tvá gesta čistě ladí.
Říkat nemusíš mi zhola nic!
Vím a Ty nevíš míň.
Ticho milých je vždy víc
než řečníků plná síň.
Fráze někdy omšelé
poranit můžou nás i bohy
stejně jako stádo mdlé,
jenž zatracuje kladné vlohy.
Mlč a jen se rozhlížej!
Už vidíš jasně taky?
Že život s Tebou není rej,
ale krásné dlouhé bílé mraky.