Zatracená D.N.A.

21.05.2023

Nad vrcholky skal
vystoupat jak mrak,
špičky statných smrků
hlídat z výšky pak.

Stav bez tíže hned mít,
aby nerušila víc,
když nitru vládne klid
a mocné tiché nic.

Plachtit si jen lehounce
odnikud a nikam,
když utichá i tlukot srdce
a bezstarostnost vzniká.

Byla by to nádhera,
až tají se mi dech,
leč je tu jedna mezera
v mých D.N.A. závitech.

Přesto bych je neměnil,
neb z rizika mám strach,
že výsměch temných sil
udělá ze mě prach.

Vzduchem se taky line,
však nad obláčky není
a cítí se provinile,
jak každý ho jen haní.