HAEMATYR 11.díl
31.12.2021
K otevření babiččina koženého zápisníku se nemusím vůbec nutit. Na samotce vazební věznice je pěkná nuda. Kupodivu jsem rád. Táhne mě to ke čtení víc, než cokoliv předtím. Chci na něj mít klid, takže separé je nakonec výhodou.
Bonus potvrzující se hned s úvodní kapitolou. Oslovení, první slova i rodinný styl mi ženou slzy do koutků, což by možná jiný kriminálník považoval za výzvu k bůhví čemu.
Matýsku,
doufám, že tohle čteš a já sedím naproti Tobě. Mezi námi na stole voní čerstvě uvařená káva a tvoje oblíbené povidláče. Ty si určitě drobíš na stránky, tak Tě napomínám. Nezlob se na mě! Ale knížku musela jsem napsat vlastní rukou, proto nechci, aby sis jí hned na začátku zamastil.
Je však i možné, že už nejsem mezi živými, a Ty sám bojuješ s tím, co si na Tebe osud přichystal.
Nebo snad, jak doufám, všechno zvládáš s pomocí tety Hedviky. Ona jediná zasluhuje být tím, komu bych v takovém případě tyhle věty svěřila, aby je ve správný čas předala a byla Ti potřebnou oporou.
Je důležité, abys vše přečetl najednou, v klidu a soukromí. Tvoje podvědomí musí dostat šanci vstřebat div, který v Tobě kouzlo probudí.
Prostuduješ návod, vysvětlí, jak to všechno bylo, je a hlavně by mělo být.
I s tvojí pomocí legendy procitnou, rozkvetou a v dobré jsoucno se promění.
Ty, o kterých čteš, jsou sice prastaré, ale nikdy nezaniknou. Podstatu naší dimenze tvoří a po věky věkův se točí neustále dokola, i když na sebe berou nejrůznější podoby.
Veškeré jejich základy jsem Ti celé dětství prostřednictvím mých pohádek vštěpovala. Jsem si proto jistá, že zakořenily.
První krok, který je důležitý ku správné výchově dobrého Haematyra.
Závěrečným stupínkem je sepsání něčeho podobného, co zrovna držíš v rukách.
Já tomu říkám probouzeč, ale nazývej ho, jak budeš chtít.
Už jsi určitě pochopil, jsem čarovědma. Některé z nás cíleně vyhledávají, nebo přímo ve své rodině mají chlapce stiženého kletbou Haemat. Jemu se odmalinka věnují, aby ke zlu ho některý démonát nestrhnul. V jeho vyzrálé dospělosti v něm pak stejným způsobem už po tisíce let Haematyra popostrčí. Způsobem, který právě procházíš.
U tvorby každého musejí být alespoň čtyři. To, že čarovědma sama kouzlo vytvořit nemůže, si asi pamatuješ. V tomto případě je ale důvodem i zajištění předání probouzeče, kdyby se vychovatelka nedožila.
Já svěřila roli své zástupkyně Hedvice. Z našeho klanu jenom ona může nabídnout víc. Jeden z jejích praprapředků byl démon. Nikoliv řadový démonát. Byl o úroveň výš. Mnohočetné zlo. Jeden z hrstky mocnějších než ti ostatní. Mimo jiných ohavností vládnul staleté dlouhověkosti a uměl se vkrádat do mysli druhých.
Démoni se smrtelníky neobcují, však tenhle nechal se zlákat fascinující krásou čarovědmy. Jedné z Největších, která měla zase svoji strategii, a pro naši věc se obětovala trochu jinou cestou. Hedvika je tak jejich jediným potomkem, který byl přes několik dědičných linií obdařen nadlidským stářím a mistrovským uměním telepatie. Jeden z mnoha důvodů, proč byla okamžitou a výlučnou volbou pro takové poslání.
Pokud je v této chvíli s Tebou, pozdravuj ji a poděkuj, že slib splnila!
Čarovědmy jsou poctivé, pracovité, svědomité, důsledné a hlavně vytrvalé. Nestává se tedy, že by někoho s kletbou Haemat nechaly na holičkách.
Doposud se pouze jedinkrát probuzení Haematyra odehrálo trochu jinak. Znáš ho z mé pohádky o Esther. Pamatuješ? Jankovu kletbu v něm pošťouchla pouhá moc jedné z Největších. Zvládla to i bez probouzeče. Taková se ale nenarodí třeba i tisíc let.
Na boj se zlem Haemadorových bažin pak zůstávají ty obyčejné samy, pouze se svými znalostmi a ve spolupracujícím společenství.
Ubývá nás ale s tím, jak lidé nevěří, ničeho se nebojí a špatné jednání stává se normou. Kdysi alespoň strašák v podobě muk pekelných udržoval většinu lidského stáda v ohradě dobra, morálky a pokory. Dnes naopak víc je takových, kteří tomuto všemu se vysmívají. Dokonce i někteří z těch, co za úctyhodné se považují, slušným chováním pohrdají a ohánějí se jím pouze tehdy, když samotným jim vyhovuje.
V podobných časech byl proto zhmotněný Haemador při výsostném sabatu rozerván na 18 kusů. Ty se při explozi společného kouzla rozlétly po celé Zemi. Kam dopadly, okamžitě každý z nich vytvořil krvelačný močál. Bažinu toužící jenom po tom, aby nabrala co nejdříve a co nejvíce sil.
Až jich všechny dostatek budou mít, opět se v jedno tělo spojí.
Energii potřebnou dodává jim jenom krev náchylná ke zlu.
Každý ho v sobě máme. Však v někom je neznatelné, jinému naopak vládne. V žílách, tepnách a především v srdci jeho se pak nejvíc projevuje.
Haemador díky tomu už v podobě nenasytného obra pochopil, že musí mít nástroj, který jenom tu správnou krev mu bude nosit.
Když pak došlo k jeho roztrhání, o to víc potřeboval Haematyry coby posluhovače, kteří budou jeho nepohyblivé, ale stále hladové bahenní chřtány krmit.
Haematyr totiž jako jediný tvor na tomto světě dokáže i ty nejtitěrnější niance životadárné tekutiny zavětřit, aniž by se mimo tělo oběti vyskytovala.
Taková dovednost je však u mladého a nezkušeného Haematyra při prvních proměnách lehce ovlivnitelná, kvůli jeho vlastnímu rozrušení.
Proto doufám, že ke Tvému prvnímu převtělení zatím nedošlo.
A pokud sedím naproti Tobě, třeba v kuchyni u koláčů, podívej se mi do očí a přiznej barvu!
„Ani netušíš, babí,“ povídám opravdu s pohledem před sebe, jako by v cele seděla se mnou, skutečně čekala, až její probouzeč přelousknu, a dohlížela, abych to udělal správně.
Neměl bych s tím otálet:
Stejně tak zmatené můžou být i samotné začátečnické proměny.
Je důležité, aby k nim docházelo pod dohledem čarovědmy vychovatelky. Chlapec totiž může doprovodné stavy považovat za úplně něco jiného. Mohl by pak reagovat, jak není žádoucí, nebo si myslet, co by ho zbytečně mátlo. Velice nebezpečné pro něj i ostatní!
Jak jsem vždycky nabádala, na krku udržuj křížek, který ode mne máš!
Nyní apeluji mnohonásobně víc!
Zlé síly samy většinou nemohou, však náhoda nebo Ty osobně jeho ztrátu zapříčinit můžeš.
Nikdy nedopusť!
Nepřítomnosti křížku nebo Tvojí nezkušenosti zneužijí démonáti. Mladého Haematyra vždy se snaží mást, jeho pozornost jinam odvádět nebo fakta schválně překrucovat.
Pozor na levanduli!
Výhradně vůně její se dá jako nástroj k ošálení instinktů netrénovaného Haematyra použít. Jeho rozrušení a pobláznění může se vymknout, až by se stal divokou a neovládající se bestií, která nezná slitování.
Pokud došlo by k tomu před tím, než probouzeč si přečte, nezafunguje záškodnická formulka, a jeho sliny nebudou zlou krev proměňovat v dobrou. Haemadorovu bažinu pak nakrmí přesně tak, jak zlý pradémon potřebuje.
V takovém případě bažinné kusy časem zesílí natolik, až se spojí, a pradémon zla opět povstane v jednom těle. Zhmotnila by se tak obrovská zrůdnost, že větší ještě lidské pokolení nezažilo.
Proto je veledůležité Haematyry vychovávat. Provést je úplným procesem jejich zakletí, aby ve finále každý vštípil si svůj probouzeč.
Věřím, že u Tebe se stalo, a já, nebo teta Hedvika jsme svá poslání úspěšně dokonaly.
Protože, Matýsku, věř, že úkol máš nelehký a osud Tě čeká složitý. To byl také důvod, proč jsem Tě do poslední chvíle držela a vychovávala co nejdál od Haemadorovy bažiny. Chtěla jsem, abys jím nebyl pokoušen, dokud nebudeš připravený.
Teď je z Tebe určitě krásný mladý muž, který už může naplno využít i to, co mu kletba nabízí.
Její dopady totiž může zpříjemnit další Haematyrovo neobvyklé umění. Pokud dočteš probouzeč přesně tak, jak máš, získáš schopnost hypnoticky částečně ovládat Tebou vybrané obyčejné jedince. Však funguje to pouze u těch, které poctíš poprvé. S druhým setkáním smrtelníka s Haematyrem totiž nikdo nepočítá. Při prvním nenásilném budou muset do posledního následovat Tvé příkazy, aniž by si z toho poté cokoliv pamatovali.
Postupně zjistíš, objevíš a poznáš víc. Leží před Tebou dlouhý život, celý svět a v něm plejáda zázraků. Měj oči i srdce otevřené a svou kletbu opatruj i následuj.
Však nikdy ji nesmíš zneužít! Nikterak se nesmíš Haematyrovi zpronevěřit!
Pamatuj, jsi Haematyr ve službách Ethedora! Krev dobrá Tě nikdy lákat nebude!
Matýsku, následující stránky jsou určeny už jenom pro Tvé dlaně.
Lehce je posouvej po listech a se zavřenýma očima nasávej celou svojí bytostí magii, kterou jsme do nich s tetami vložily. Probudí ve Tvé mysli Haematyra naplno. Přijmeš ho jako samozřejmost. Stane se Tvojí nedílnou součástí. Budeš mu rozumět, plně ho ovládat, využívat vše, co dokáže, i zamiluješ si to, jaký opravdu je.
Vždycky jsem babičku poslouchal. Nemám důvod porušovat to ani teď.
Zavírám oči a hladím papír, který je nasáklý její vůní a láskou. Cítím, jak do mě proniká, prostupuje každým milimetrem mého těla a nastoluje mi v nitru klid, pohodu, ale především jiný řád vnímání okolního světa.
Stav blaženosti, který nejsem schopný ustát, a okamžitě usínám.
∗ ∗ ∗
Z dálky slyším svoje jméno. Někdo mě volá, ale nepoznávám kdo. Otevírám oči. Moc dlouho jsem asi nespal. Jsem pořád na samotce a v cele je tma, ticho a pusto.
Přesto ten mužský hlas v mojí hlavě neustává, jen trochu slábne. Něco mě láká ven. Neodolatelná touha po čemsi, co zatím nedokážu identifikovat.
Až mě překvapuje, jak moc jsme my lidé ovlivnitelní a zmanipulovatelní. Řekl bych, že to je pro nás samotné mnohem nebezpečnější, než všichni démonáti i pradémoni dohromady.
Nyní je mi to ale ku prospěchu. Každý z dozorců do puntíku provádí můj příkaz. První vypíná celý kamerový systém, druhý mě pouští z cely, třetí z oddělení a čtvrtý nemá vůbec nic proti tomu, abych si přes erární mundůr přehodil i čísi celkem nenápadnou bundu a půjčil kšiltovku. Pátý mi už jenom odemyká vstupní vrata věznice, a já mizím v temnotě.
Utíkám, co můžu. Láká mě pouze jeden směr, jsem jím doslova přitahován. Běžím s naprostou jistotou. Ani na chvilku neváhám…
Nevím, jak dlouho mi to trvá. Hodinu, dvě, nebo snad tři. Možná ale taky jenom pár minut. Čas není…
Dobíhám, pozvolna se zastavuji a už vidím cíl svojí cesty. Nejen že nejsem unavený, nebo dokonce vyčerpaný, mám i zcela normální srdeční rytmus a dýchám, jako bych seděl někde v kavárně u sklenice minerálky.
„Bomba!“ jásám a plácám si do stehen, abych se na vlastní dlaně přesvědčil, že mě fakt ani trochu nebolí.
Moje Haematyrsko pubertálně rozjívené soustředění, ale rychle zpátky přitahuje to, proč jsem si dal od policejní vazby pauzu.
V okně se svítí. Ještě nespí. Mám radost, že mi to vychází.
Jenomže už zase slyším toho cizího chlapa, co mi brebtá do hlavy.
Proč?! Kdo to je a co mi chce?! Nerozumím, jenom slyším jeho mumlání. Začíná být protivné. Zmocňuje se mě nervozita, až mám strach, že se přestanu ovládat. Průšvih! Bětce se chci předvést v celé svojí nové kráse. Na Haematyra věří, bude mnou určitě nadšená. Jenomže moje nekontrolovatelná proměna by se jí nemusela líbit. Nebo hůř.
„Táhni do hajzlu!“ přistihuji se, jak v duchu onen vzdálený chlapský hlas posílám přesně tam, kde má podle mě být.
A on opravdu utichá a nevrací se.
„Bezva! Jdu na to,“ mých myšlenek se zmocňuje další povel. Tenhle má pro změnu nakopnout mě. Svlékám zkonfiskovanou bundu i čepici, abych Alžbětě předvedl Haematyrovu úchvatnost v kompletní parádě, a klepu na její okno.
Chvíli se neděje zhola nic, až za okamžik cítím, že někdo je venku.
Uvnitř stavení není ani známky jakéhokoliv pohybu nebo života. Ale podél vysoké zdi se určitě někdo přibližuje a už ho mám skoro za zády.
Asi Bětka, která holt žije v tom, že v téhle tmě a uprostřed noci o ní nemůžu vědět.
Jenže já teď dokážu cítit živou krev. Slyším i tlukot srdce, jako by leželo v mojí dlani a já si ho přikládal rovnou k uchu.
Sbíhají se mi sliny a ovládá mě gigantická chuť vraždit.
pokračování:
